Jsi patař nebo špičkař? Aneb tvůj došlap o tobě řekne víc, než si myslíš!

Běhání se stává čím dál, tím oblíbenějším sportem. Aby ale běhání tvému tělu správně prospívalo a ne ho naopak ničilo, je zapotřebí znát daleko více věcí. Jednou z nejdůležitějších je to, jakým způsobem chodidlem došlapuješ. Může se zdát, že jde o banalitu, jestli se jako první dotýká země pata nebo špička, opak je pravdou. To jak došlapuješ může negativně ovlivnit nejen tvé chodidlo, ale celý pohybový aparát!

O správném došlapu koluje plno polopravd a mýtů a je těžké se v tom vyznat. Proto ti přinášíme rozhovor s odborníkem na slovo vzatým, kterým není nikdo jiný, než Miloš Škorpil. Ultramaratonec, trenér běhu a zakladatel Běžecké školy. Společně ti jednou pro vždy uděláme pořádek, abys třeba taky mohl/a 3x oběhnout Českou republiku kolem dokola.

K správnému běhu neodmyslitelně patří i správný došlap, ovšem v minulosti se o ničem takovém nemluvilo. Proč až teď a je opravdu tak důležitý?

O obezitě a nedostatku pohybu se také před časem ještě nemluvilo a dnes jsou to celosvětová témata, která rozdělují svět. Proč zmiňuji obezitu a pohyb, protože to souvisí i s došlapem, s vývojem technologií (hlavně dopravních prostředků) se člověk přestává pravidelně hýbat, přičemž pravidelností myslím denně a nemyslím tím sport, ale třeba to, že musím minimálně při cestě do práce a v práci udělat x 1000 kroků, doma za mě neumyje nádobí myčka, těsto za mě neuhněte robot, zahradu neposeká robot apod. To vedlo k tomu, že hodně lidí už neumí ani správně chodit, respektive při chůzi jsou celý zhroucení a zkroucení.

“…člověk se přestává pravidelně hýbat!”

No a běh se stal berličkou, jak z toho vybruslit. Dříve běhali jen atleti, maximálně několik tisíc běžců, kteří navíc i cvičili, a tak chodili a běhali vzpřímeně. Ono totiž řešit jen správný došlap nestačí, když ve chvíli, kdy se rozeběhnete, jste celí pokroucení, místo abyste byli prohnutí jako luk a nepovolili kolena. Zkrátka přišlo to s dobou.

Co všechno může špatný došlap způsobit?

Správný došlap je velmi důležitý, protože eliminuje (v určité míře) vznik zranění. Dalšími faktory, které mají vliv na vznik běžeckých zranění je počet naběhaných kilometrů a intenzita běhu, protože člověk chce nejraději všechno hned, takže začne běhat na svůj fyzický stav příliš kilometrů, navíc na sebe moc rychle.

Špatný došlap má nejčastěji za následek zranění v oblasti paty (ostruhy), různá stádia poškození Achillovky, ale i kolen, kyčlí, beder.

Ohledně správného došlapu existuje několik názorů a polopravd i mýtů. Jak to tedy doopravdy je, existuje jeden “správný” došlap?

Samozřejmě, ani běžecký génius nedošlápne vždy ideálně, ale dá se říci, že existuje jen jeden správný došlap, a sice bříško – pata – odvalení, po němž následuje let (je-li ovšem tělo ve správném postavení).

Došlap na špičku může také vycházet z běhu v tretrách, kdy v jejich přední části (u běžeckých) jsou hřeby, aby se běžec mohl intenzivněji odrazit. Podrážka treter je však mnohem více zaoblená v přední části, takže po došlapu prakticky okamžitě je v kontaktu i pata, pak následuje odvalení a v jeho důsledku odraz a let!, zdůrazňuji let, ne skok, vpřed. Člověk v tretrách ale nedošlapuje na špičku, ale na bříško!

Ideální došlap je pak takový, kdy dopadáte na vnější stranu chodidla (supinace) a to na úrovni bříšek prstů, poté se chodidlo složí přes střed chodidla k palcové hraně a zároveň na patu, přičemž při vlastním odvalení je nejvíce zapojena vnitřní část chodidla (pronace) a v posledním stádiu jdeme přes palec, který vede (je stabilizátorem) konečné etapy odvalení, aby směřovalo dopředu a ne nikam do stran.

Jak člověk sám nejlépe pozná, jestli došlapuje správně?

Z praxe vím, že toto je velmi těžké, bohužel se to nedá naučit z fotek, obrázků, ani videí, protože vy vidíte, jak to má vypadat, ale nevidíte si pod nohy a to doslova. Navíc, abyste správně došlápli, musíte nohou zakopnout a ne nakročit kupředu jako při chůzi, přestože vám mnozí řeknou, že když chcete zrychlit, musíte prodloužit krok, vy však musíte prodloužit let!

Svým klientům pak zdůrazňuji, že při běhu všechno co dělají vaše nohy, se odehrává za jejich zorným úhlem, takže je vůbec nevidí. Nevím, jestli si to dovedete představit, většina lidí ne a proto se jen těžko dokáží sami naučit správnou techniku běhu. Je to totiž dovednost, stejně jako z vás nebude nikdy dobrý golfista, když se nenaučíte, jak máte u toho stát, jak se natočit a jak odpálit.

Lze se správný došlap naučit a co je k tomu zapotřebí? 

Správnou techniku je možné se naučit. A jak jsem zmínil výše, musíme se k běhu umět správně postavit. Tedy stát rovně. Při chůzi jste taky vzpřímení (tedy zatím většina ano, i když už i zde pozoruji různé prohřešky), stejně tak jsme vzpřímení při běhu. Respektive při běhu je tělo mírně prohnuté vzad, vypadá to podobně jako zaoblení těla luku, kdy hlava je mírně za středem těla a nohy (podotýkám propnuté, ne povolené v kolenou, směřují dozadu (zakopávání – tento prvek můžete znát z běžecké abecedy).

V běhu to lze popsat tak, že jste v letové fázi, pak zanožíte druhou nohu a celé to opakujete a už běžíte. Trup je po celou dobu vzpřímený (tedy lehce zaoblený dozadu (běžecký luk) a zatímco nohy zakopávají, ruce se pohybují opačně, a sice ze základní polohy (horní končetiny ohnuté v lokti v úhlu 90 stupňů), začínají svůj pohyb v oblouku nahoru (maximálně na úroveň ramene, pak necháme ruku spadnout na úroveň kyčle. Pohyb ruky v oblouku dopředu a zakopnutí nohy tlačí zadek dopředu (střed luku). Noha je ve chvíli došlapu v koleni propnutá, ne povolená.

Jak konkrétně lidem, podle vás, pomůže s došlapem právě Miomove? V čem vidíte největší přínos vy?

Myslím si, a i proto jsem souhlasil se spoluprací na jejím vývoji, že umožní lidem vidět, co sami vidět nikdy nemohou a sice „vidět“ co a jak se odehrává na jejich chodidle ve chvíli došlapu a odvalení, a protože jsme „hračičkové“ mohla by právě tímto lidem pochopit rozdíl mezi chůzí a během, neboť většina lidí, kteří dnes běhají, přidávají do běhu „letovou“ fázi tím, že se odrazí a „letí“. Oni ale ve skutečnosti neletí, oni jen skočí a jsou ve vzduchu, to však se skutečným letem, jak ho známe z běhu nemá vůbec nic společného.

 

Jako u všeho, tak i u běhání platí pravidlo: všeho s mírou. Jako není dobré pro začátečníka se hned ze startu přetěžovat a běhat hned maratony, i pokročilí by si měli uvědomit, že i jejich tělo potřebovat odpočívat a regenerovat. To samé platí i pro váš došlap. Pokud se o správný došlap budete snažit příliš, tahle vaše snaha může vést ke zraněním achilovky nebo lýtka. Buďte obzvláště opatrní hlavně v případě, že se změnou dopadu teprve začínáte! Postupuj pozvolna a obezřetně také u ladění svého běžeckého stylu.

NENECHTE SI UJÍT miomove AKTUALITY