A tak jsem zjistila, že na to mám

Když jsem slibovala report ze zátěžových zdravotních testů, ještě jsem vůbec neměla tušení, co mě vlastně čeká. Kdo by byl řekl, na kolik různých přístrojů, hadiček a elektronek může být člověk připojený najednou. Pro někoho, kdo si tím ještě neprošel, je to rozhodně zajímavá zkušenost. Ale to bych předbíhala.

Připadám si zdravá, ale kdo je připraven, není překvapen. Chtěla jsem si být prostě stoprocentně jistá, že moje tělo zvládne další fyzickou zátěž. Někdo tomu říká přecitlivělost, já zase opatrnost. Sportovní lékař byl první tip, který jsem od každého do začátku dostala. Během hodiny prý budu vědět, na čem jsem. Ideální.

Zamířila jsem na kroměřížskou kliniku sportovního lékaře Roberta Náplavy, na kterou jsem slyšela jen chválu. Vypadá to, že budu v nejlepších rukou.

Začíná to jako klasická prohlídka u doktora – kdo jsi, co máš za sebou, bereš léky, atp. Přichází vážení, měření, kontrola zraku (na dálku jsem víc slepá, než jsem si myslela – divím se, že ještě poznávám lidi na ulici), tlak a přísavky na kontrolu srdce. Podrobně si to můžeš přečíst na jejich webovkách, mají to dost podrobně popsané.

Přichází ta zábavnější část. Ta začíná vážením na InBody váze, která ti řekne, jaký máš poměr tuku, vody a svalů v těle a jak s tím dál zacházet – ubrat tuk, nabrat svalovinu, atp. Ideální start pro každého osobního trenéra, který by na základě takových výsledků stanovil tréninkový program i jídelníček. Easy. Měření kapacity plic je taky zábavka, když s kolíkem na nose dýcháš do trubičky, co ti síly stačí. Prý u toho každý vypadá tak trochu jako blázen, tak jsem v klidu.

No, a když je toto všechno hotové, přichází vyšetření na ergometru. Postaví tě na pás, přivážou si tě („Abyste se nebála, že nám z toho odletíte.“) a přicucnou na tebe nejdřív elektronky na měření činnosti srdce a potom i kyslíkovou masku, která zase měří poměr hladiny kyslíku a oxidu uhličitého. Díky tomu ti pak jsou schopní říct, při jaké tepové frekvenci začíná tvá anaerobní fáze (o aerobní a anaerobní fázi se rozepíšu někdy příště, ale třeba pro mě je důležité vědět, že dostatečně dlouhý pohyb v aerobní fázi vede ke spalování tělesného tuku). A pak už jen běžíš. Pás se každou minutu zrychluje a ty prostě makáš, co ti síly stačí. Já skončila po cca 10 minutách při rychlosti 12 km/h.

Docela makačka, ne že ne. Kyslíková maska není žádný zázrak. S klaustrofobií bych asi měla trochu problém. Každopádně závěrem mé prohlídky jsou všeobecné vytrvalostní aerobní parametry převyšující populační průměr. Ze zdravotního hlediska jsem tedy oficiálně schopná maximální zátěže a závodního sportu bez omezení. Yeah.

S doktorem Náplavou jsme si pak ještě popovídali. Měla jsem spoustu otázek, na které jsem potřebovala odpovědi. Takže o tom zase příště.

NENECHTE SI UJÍT miomove AKTUALITY